Chaos

Hrozně zajímavě napsaná historie teorie chaosu.

Proč mám tuhle knihu rád?

Málokterá kniha mě v životě ovlivnila tak, jako Gleickův Chaos.

Kdysi na vysoké jsem na začátku semestru procházel nepovinné kurzy, protože jsem potřeboval ještě pár kreditů, a narazil jsem na kurz nazvaný “teorie komplexních a dynamických systémů”. To bylo na katedře psychologie bizarní a okrajové téma. Neměl jsem ani jasnou představu, co to vlastně je, ale vzbudilo to moji zvědavost, tak jsem si to zapsal.

Na prvním semináři jsem zjistil, že se najednou nacházím v malé partičce geeků vedené docentem Kostroněm, ze kterého se vyklubal naprostý nadšenec na divné věci jako teorie chaosu, a asi nejvíc inspirující učitel, kterého jsem zažil.

Dostali jsme seznam doporučené četby a na prvním místě byl Gleickův Chaos. Ta kniha mě pohltila. Dodnes někdy přemýšlím proč vlastně, ale bylo na ní něco objevného. A to se nějak dotýká samotného jádra mé osobnosti. Co mě v životě nejvíc láká je objevování. A nemusí to být ani něco hluboce objevného - tak třeba jedna z mých největších radostí v životě je jet na kole někam, kde jsem ještě nikdy nebyl. Objevovat sám pro sebe nové kopce a údolí. Proto mě tak lákají poutní cesty jako Camino de Santiago, kterých jsem prošel několik - protože nikdy nevíte, co bude za příštím kopcem a koho potkáte další den.

Číst Chaos, to byla intelektuální verze poutní cesty - objevování nepoznaných teritorií. Nelinearita, efekt motýlích křídel, emergentní jevy… všechno mi to připadalo nové a vzrušující. A Gleick má vzácný talent psát tak, že to člověku skutečně “sepne”, na intuitivní úrovni. Napsal to tak dobře, že ve mně vzbudil hluboký zájem o tohle téma. Odstartoval moje “období teorie chaosu” - chodil jsem na všechny kurzy docenta Kostroně, hrál jsem si s modelováním systémů ve STELLA, hltal knihy jako Complexity od Waldropa (další oblíbená kniha pana docenta) a podobné (některé z nich tady najdete), a vlastně to skončilo mojí celoživotní fascinací systémy a jejich dynamikou.